Veru | 6. kapitola

 Ahoj! Omlouvám se za dlouhou prodlevu, ale moje fantazie si vzala dovolenou a když se konečně vrátila od moře, tak začalo zkouškové :D 

Nadešel den, kdy se oba princové měli navrátit zpět na Asgaard.  Freydis se tvářila kamenně. Taky ten výraz cvičila už hezkých pár dní před zrcadlem. Každý na Ljósálfheimu nemusel vědět, že si ten modrooký princ ukradl kus jejího srdce. Jen pokud byla v přítomnosti rodičů, nemusela se přetvařovat.

Hodina návratu nastala. Freydis držela svého bělouše za otěže. Vedle ní stáli vládci světlých elfů, všichni se usmívali, jen ona se snažila udržet bezvýraznou tvář. Nejdříve se s nimi přišel rozloučit Thor. Potřásl královi a královně rukou a ji uvěznil v medvědím objetí.

"Stačí, Thore, dusíš mě," zaskuhrala napůl udušená. Vládce hromu ji okamžitě pustil a omluvně se usmál. Loki ji také obejmul, možná ji držel v náruči trochu déle, než bylo nutné, ale komu z těch dvou to vadilo?

"Musíš nás navštívit na Asgaardu, Freydis," usmíval se Thor. Modrovlásku si oblíbil, přestože většinou kritizovala všechno, co řekl a ke všemu dodávala své ironické poznámky. Dokázala v Lokim probudit něco, o čem si Thor myslel, že jeho bratr ani nezná.

"Neboj se, Thore," ušklíbla se, "budu tam tak často, až si budeš přát, abych tam nebyla." Na jeho nechápavý pohled dodala: "Studijní zájmy."

Thor pohlédl na svého šklebícího se bratra. Studijní zájmy. Jistě.

Jakmile se za princi uzavřel portál, Freydis vyskočila do sedla. Měla dnes v plánu hnát Venturia tak daleko a tak dlouho, dokud bude moci. Ano, bylo to od ní zlé a sobecké, ale tak nějak tušila, že v následujících dnech nebude mít čas svého hřebce pořádně provětrat. A když měl Venturio přemíru energie, dopadalo to špatně. Jednou se mu podařilo dva dny pobíhat po Ljósálfheimu, jindy zranil podkoního, když byl zavřený v maštali tři dny a naposledy rozkopal box, prohnal se osmi řadami vojáků na cvičišti, poněkud zlomyslně skočil do ohrady a splašil ostatní koně. Freydis potom musela absolvovat honičku na hřbetě matčina Hrímfaxe, než se jí podařilo Venturia zklidnit. Doufala, že pokud ho užene natolik, aby sám zpomalil z trysku do kroku, a pak ho donutí dojít až do maštalí, zůstane alespoň dva dny natolik v klidu, aby se mohla věnovat procvičování nově nabitých magických schopností.

Venturio dokázal cválat celý den. Freydis se stále podivovala nad jeho výdrží. Až hodinu po setmění udýchaně zpomalil do kroku, hlavu svěšenou. Boky se mu prudce zdvíhali, bílá pěna pokrývala jeho končetiny a břicho, chřípí se mu chvělo. Dívka koně popleskala po krku. Chvilku přemýšlela, jestli raději neotevře portál a nepřenese je oba na nádvoří. Pak ale trhla otěžemi a otočila bělouše na cestu zpátky.

Do paláce dorazili za svítání. Freydis neměla to srdce na koni jet, proto jej vedla za otěže. Bělouš se loudal za ní, sotva pletl nohama. Zavedla ho do jeho stání, obratně z něj sejmula postroj a jala se Venturia vytírat kouskem slámy.

Když se za hodinu vrátila zpět, malý syn podkováře koně hřebelcoval. Venturio stál, nohy se mu už tolik netřásly a hltavě pil z vědra.

"Je hodný?" zeptala se. Koně ji zajímali odjakživa. Chlapec přikývl.

"Je. Ale strašně jste ho hnala, má paní."

"To byl účel," odpověděla poněkud studeněji, než měla v plánu. "Aspoň zase nezboří půl maštale a nepomlátí půlku armády."

Freydis měla na plánu navštívit Asgaard. Chtěla tam strávit několik dní studiem s Lokim, příležitostně by si ráda prohlédla okolí a poznala Všeotce. Stála před portálem, katanu u pasu. Odmítla se své zbraně vzdát, otci argumentovala Thorovým Mjolnirem, který svého majitele taktéž následoval na Ljósálfheim. Zhluboka se nadechla a vstoupila do zlatavé nicoty portálu.

Ocitla se v jakési observatoři. Svět se s ní ještě točil, ale stačila si všimnout obrovského muže s černou tváří ve zlatém brnění, jak vytahuje masivní meč z čehosi.

"Vy jste Heimdal?" zeptala se. Muž přikývl.

"A ty jsi Freydis, Skadina dcera," pohlédl na ni Heimdal.

"Ano, to jsem," pronesla hrdě. "Jdu za princem Lokim."

"Samozřejmě. Jste očekávána," lehce se uklonil. Freydis mu věnovala poslední pohled a vykročila na Duhový most.

Kráčela po Bifrostu už zatraceně dlouho. Freydis si posteskla. Kdyby si s sebou vzala Venturia, už mohla být u brány. Teď byla sotva v půlce. Zamračila se na duhu pod sebou. Cítila v zádech Heimdalův ostražitý pohled. No jistě, měla u boku katanu. Ale kdyby chtěla napadnout prince, asi těžko by šla přes Bifrost, ne? Pokrčila rameny. Nehodlala se zabývat starostmi muže hlídajícího observatoř. Ne, když ji čekal Loki a hodiny magie. Možná příště, ušklíbla se v duchu.

Mohutná zlatá brána se před ní rozevřela. Freydis zadržela dech. Naskytl se jí výhled na řady stráží pochodujících po nádvořích a mezi domy. Od jejich zbroje se odrážely paprsky světla. Ale paprsky se tady musely odrážet ode všeho. Tolik lesku, zlata a drahých kovů nikdy v životě neviděla. Ne, že by Ljósálfheim byl chudý svět, ale Delling lpěl spíše na přírodě a Freydis to dokonale vyhovovalo. Odhodila pramen modrých vlasů z obličeje a snažila se nezírat na překrásné asgaardské ženy v jednoduchých, leč elegantních šatech. Najednou si ve své bílé haleně a kožených nohavicích připadala poněkud nepatřičně. Zafoukal vítr a znovu jí hodil vlasy do očí. Tiše zamumlala nadávku a trhnutím odvázala temně modrou stužku z pouzdra katany. Trochu vztekle si svázala kadeře do vysokého ohonu, který se houpal ze strany na strany při každém jejím kroku. Aspoň, že zámek se tyčil vysoko nad střechami domů a ona se nemusela ptát na cestu. Svižným krokem se vydala nahoru.

Nahoře před bránou však nastaly problémy. Strážní odmítali Freydis pustit dovnitř, dokud jim neukáže povolení ke vstupu. Freydis stála mírně rozkročená, váhu na pravé noze, levou pokrčenou v koleni, ruce v bok. Ve tváři měla rozzuřený výraz, z očí jí div nelétaly blesky.

"Jak jako: Nepustíme vás, dokud neukážete nějaký cár papíru?!" zvýšila hlas. Na stráže to zřejmě neudělala žádný dojem, poněvadž stáli bez hnutí, kopí stále překřížená. Modrovláska se zamračila ještě víc. Právě se potýkala se silnou touhou tasit katanu a dovnitř se prostě probít. Popřípadě by je třeba ještě mohla zmrazit, odfouknout, nebo cokoliv, co by ve vzteku zvládla.

"Je mi líto, madam," pronesl jeden z mužů tónem, který jasně říkal, že mu to líto rozhodně není. Freydis se zhluboka nadechla. Křik evidentně nezabíral.

"Jistě," protáhla ironicky, "je ti určitě moc líto. Jenže tvoje lítost mi je k ničemu! A tu madam si taky laskavě nech! Vypadám jako vdaná, ty ignorante?!"

"Madam," snažil se ji snad rozdráždit ještě víc? "Netuším, jak vypadáte."

Freydis si povzdychla a zakroutila hlavou. Kdyby byli ti vojáci její, div by z nich při tréninku nesedřela kůži za takovou drzost.

"Jsem dcera Skadi, adoptivní dcera Nótt a Dellinga, vládců Ljósálfheimu. Jdu za princem Lokim. Okamžitě mě pusťte dovnitř," zkusila promluvit vážným, lehce namyšleným tónem, jež slyšela užívat aristokraty a diplomaty. Nepomohlo to. Dělala ze sebe šaška.

"Jasně," odfrkl si tentokrát druhý muž. "To může říct každá lehká holka."

"Ty ses mě OPOVÁŽIL NAZVAT LEHKOU HOLKOU?!" poslední slova už křičela. Ten voják ji právě urazil a ono to nehodlala nechat jen tak. Sevřela prsty kolem jílce katany, chystala se ji vytrhnout, ale zarazil ji známý hlas.

"Freydis! Tak rád tě vidím!" ozvalo se za ní radostně a vzápětí se modrovláska ocitla v Thorově medvědím objetí.

"Loki na tebe již čeká," podotknul s lehkou výčitkou. Freydis se vymanila z Thorovy náruče a zle se zadívala na stráže.

"Vím. Jenže tihle ignoranti mne odmítli vpustit," zavrčela. Bůh hromu se na oba muže u dveří zamračil. Oba strážní ustoupili tak, aby mohli projít.

Thor vedl Freydis chodbami, tu zatočil doleva, tam doprava, prošel dveřmi, přešel terasu. Modrovláska musela uznat, že sama by cestu ke knihovně hledala sakra dlouho.

Bůh hromu ji opustil až před mohutnými mahagonovými dveřmi Lokiho útočiště. Freydis položila dlaň na tepanou kliku neznámého kovu ve chvíli, kdy se dveře samy od sebe otevřely. Stál v nich Loki s poněkud naštvaným výrazem. Jakmile však spatřil modrovlásku se stále zdviženou rukou, otevřenou pusou a vytřeštěnýma očima, musel se usmát.

"Už jsem si myslel, že nepřijdeš," řekl a znělo to trochu zklamaně. Freydis se konečně vzpamatovala. Zatřepala hlavou, ohon několikrát poskočil a pak se na Lokiho usmála. Spíš ušklíbla.

"Problémy s těmi milými chlápky dole," prohodila konverzačně, s podtónem slibujícím pomstu. Černovlasý bůh pokrčil rameny.

"Dovnitř ses dostala, a pokud je to stálo život..." pokrčil asgaardský princ rameny.

Freydis nedokázala udržet svůj smích na uzdě. Předklonila se a vybuchla smíchy.

"To si tedy pěkně vážíš svých vojáků," koktala mezi nádechy.

Po celou dobu Freydisiny návštěvy Asgaardu se opravdu věnovali jen magii. Loki ji několikrát vzal na prohlídku paláce, s Thorem s válečníky si vyjela na lov, ale nikdo na ni neměl pořádně čas. Všichni měli své povinnosti, především princové. To byl možná důvod, proč Freydis dopoledne trávila v maštalích. Našla si tam nového důvěrníka. Řehtal a měl osm nohou. Sleipnir byl rád, když za ním modrovláska přišla a pokaždé ji radostně vítal. Třetí den ji osminohý hřebec přemluvil, aby si na něm vyjela. Freydis došla k závěru, že taková nabídka se neodmítá a vyhoupla se na jeho hřbet. Ten den spatřila opravdové krásy Asgaardu. Třpytivé vodopády, hluboké bystřiny prýštící z hor tak vysokých, že ji div nejímala závrať. Louky s trávou tak svěže zelenou, že div nezářila. Sleipnir jí vyprávěl asgaardské legendy, poučil ji o zdejší fauně, která se poněkud lišila od té, co znala z domova.

Do paláce se vraceli až za tmy. Hřebec Freydis poučoval o noční obloze, vysvětloval jí, jak se má řídit podle hvězd, které jsou ve všech devíti světech stejné. Byly jen čtyři, jedna na každé světové straně. Modrovláska sice nebyla s to si zapamatovat jejich jména, ale každá měla naštěstí jinou barvu. Severní byla do modra, jižní do červena, západní do žluta a jemný nádech zelené patřil východní.

Jakmile osm kopyt zazvonilo na nádvoří, Freydis spatřila tmavou postavu uprostřed světelného obdélníku dveří. Než Sleipnir doklusal až k maštalím, osoba zmizela. Když se však Freydis dotkla nohama země, ozvalo se za ní vyčítavě: "Prošvihla jsi lekci magie."