Veru | 2. kapitola

 Ahoj :) Dnes tu pro Vás mám pokračování, jde se plesat :) Upozorňuji, že děj má rychlý spád, nedokážu to natahovat jako jiní autoři, ale okecávat popis třeba bitvy, to by mi šlo :) Oh, občas mám velmi naivní představy :D Snad jsem Vás tímhle neodradila od čtení :) Que vous l´amiez ;)

***

Na večer královna naplánovala ples. Nejen, že potřebovala zabavit aristokracii, ale zároveň ukojila svou touhu po tanci. Chtěla si zatancovat se svým manželem a s oběma princi. A vůbec, poslední zábava se v zámku konala při posledním vítězství nad Jotunheimem před několika staletími.

Freydis seděla v křesle ve svých komnatách a netečně hleděla do zrcadla před sebou. Nótt stála nad ní a pročesávala jí světlounce modré vlasy kartáčem. Bohyně noci chtěla, aby její dcera vypadala dnes v noci jako královna. Moc dobře si odpoledne všimla pohledu, který si vyměnila s Lokim. Přála si pro ni jen to nejlepší a to v asgaardském princi bylo. Loki měl sice pověst boha neplechy a klamu, ale přiznejme si, že Freydis nebyla o moc lepší, co se říkání pravdy a konání dobrých skutků týče.

Nótt měla pro svou dceru přichystané speciální šaty ušité přesně pro dnešní příležitost. Oblékla Freydis do přiléhavých černých šatů se stříbrně vyvedenými šupinami. Neměly ramínka a splývaly až ke kotníkům, přičemž se krásně přizpůsobily dívčině postavě v pase. Vepředu byly sepnuty stříbrným kosočtvercem. Nótt přemýšlela, jaký účes bude Freydis slušet nejvíce. Protože dívka byla bojovnice, nosila vlasy většinu času stáhnuté do drdolu nebo do dlouhého ohonu, který se při každém jejím kroku houpal ze strany na stranu. Proto se bohyně rozhodla nechat Freydis vlasy rozpuštěné. Neměla je přirozeně rovné, měly spíš tendenci se stáčet do dlouhých volných loken. Nótt ještě přehodila jeden pramen vlasů přes rameno a odstoupila, aby se pokochala svou prací. Mohla na sebe být patřičně pyšná. Freydis vypadala nádherně.

Jako bohyně, ušklíbla se Nótt pro sebe.

Dunění gongu oznámilo ženám v pokoji začátek plesu. Správně už měly být v tanečním sále a prvním tancem zahájit slavnost, ale ani jedna nebyla zvyklá chodit včas. A menší zdržení ještě nikoho nezabilo. Zatím.

Freydis byla nervózní. Neměla v lásce plesy, kam musela přijít oblečená jako dívka z královské rodiny. Raději měla slavnosti, kde působila v roli Strážce a měla po boku meč. Ze sálu před ní se ozývala hudba, do níž se mísil smích a hovor. Zhluboka se nadechla a na několik vteřin zavřela oči. Matka už byla dávno v sále, nejspíš právě vířila na parketu s některým ze šlechticů. Freydis sbírala odvahu k tomu vstoupit. Stráže střežící vchod se na ni povzbudivě usmáli. Oba muže poznala, přesto že měli přilbice. Děkovně na ně kývla. Otevřeli dveře. Freydis vstoupila. Hovor umlkl, všichni upřeli své zraky na ni. A ona kráčela s hrdě vztyčenou hlavou krokem, který ji matka učila odmalička, uličkou mezi hosty. Musela přejít celý obrovský sál, aby mohla stanout vedle trůnu otce na svém místě. Snažila se dívat se pouze před sebe, ale když míjela Lokiho, její pohled zabloudil k jeho hezké tváři. Usmíval se. Usmíval se na šlechtičnu, kterou svíral v náručí tak, jak byli vyrušeni v tanci. Freydis nevěnoval ani pohled. Srdce jí pokleslo. Vnitřnostmi se jí rozlil chlad, snažila se ho ignorovat a nedat nic najevo. Nótt si však změny povšimla. Modrovlásčin úsměv byl teď tak křečovitý, že to nešlo přehlédnout. Došla k Dellingovu trůnu, usadila se do křesla pro ni určeného a zabodla netečný, studený a zklamaný pohled do gobelínu s nějakou slavnou bitvou na druhém konci sálu. Zcela se ponořila do svých rozháraných myšlenek a snažila se analyzovat své emoce. Hudba, hovor i smích pro ni byla pouze zvuková kulisa, kterou netřeba vnímat.  A na ni lidé ze zásady nemluvili. Měla totiž sklon k ironickým, jízlivým odpovědím plných sarkasmu.

Seděla bez hnutí dlouho, přestože si to sama neuvědomovala. Nikdo ji nerušil. Ani král, ani královna. A nikdo z mužů netoužil po tanci s krvelačnou bojovnicí sršící jedovatými poznámkami. Padl před ni stín. Zvedla hlavu a zapíchla své studené oči do těch jeho. Před ní stál Loki a usmíval se tím svým podmanivě krásným úsměvem boha klamu. Freydis se zhluboka nadechla. Před chvílí se jí konečně podařilo zatvrdit své srdce, postavit kolem něj vysokou a neproniknutelnou kamennou zeď, nechat ho a veškeré emoce zkamenět. A on si teď přijde a jedním úsměvem zboří veškeré pracně vybudované zdi. Proklínala sama sebe.

"Smím prosit, princezno?" usmál se černovlasý muž a nabídl jí ruku. Freydis sklopila zrak k jeho natažené ruce, vzápětí se znovu zadívala do modrých studánek. Místo odpovědi se zvedla a přijala jeho rámě. Trochu se jí klepala kolena, když si ji asgaardský princ vedl na parket. Už to přeci jen bylo pár let, co naposledy tančila.

Měla štěstí. Hudebníci akorát spustili rychlé tóny valčíku – tance univerzálního snad ve všech devíti světech. Freydis milovala valčík. Rychlé víření po parketu jí nedovolovalo myslet na nic, pouze si užívala těch momentů. Loki jí položil svou teplou dlaň na lopatku. Zvláštní pocit, ocitnout se najednou v objetí muže, o němž celý večer snila. Tedy, ona samozřejmě nesnila. Přitiskl ji ke svému pevnému tělu a vedl ji parketem. Tempo se zrychlovalo a Freydis začala doufat, že Loki je natolik silný, aby ji nepustil. Zřejmě by se ošklivě poranila, kdyby v této rychlosti spadla. Navíc v těch nesmyslně vysokých podpatcích. Překvapeně si uvědomila, že se tanec blíží ke konci. Hudba zmlkla. Loki ji pustil. Snad jen její ruku podržel ve své déle, než bylo nutné. Zachvěla se. Neznámý, ale hezký pocit zalil její nitro.

Bál sice ještě nespěl ke konci, ale Freydis se cítila unavené po vší té citové bouři, co se v ní odehrála za posledních několik hodin. A z podpatků jí začínaly bolet nohy, šaty se najednou zdály moc úzké... Zkrátka, modrovláska zvolila únikovou cestu přikrčená u zdi. Jenže její plány narušil pro změnu druhý princ. Thor jí předvedl svůj odzbrojující úsměv a popadl ji k tanci. Drtil ji ve svém objetí a Freydis podruhé toho dne zalitovala, že u sebe nemá své milované zbraně. Rozhodně by neměla žádnou morální zábranu k tomu, aby zabodla dýku do boku boha hromu. Jen kdyby ji už nemučil tancem. Navíc jakýmsi šíleně rychlým skočákem, kde se měnil směr zhruba pětkrát za minutu.

Freydis si neskonale oddechla, když tanec skončil a blonďák konečně sundal svoje tlapy z jejích zad. Vyčerpaně a hlavně udýchaně se opřela o nejbližší stěnu. Zavřela oči a snažila se zklidnit dech. Když je znovu otevřela, stál před ní Loki a podával jí pohár vody. Vděčně jej přijala a hltavě se napila.

"Už odcházíte?" zeptal se a ...  zdálo se jí to, nebo v jeho hlase opravdu zazněl smutek? Nevěděla, co odpovědět. Měla ho odbít, ať se stará o svoje? Nakonec se rozhodla se jednou chovat zdvořile.

"Ano, chtěla jsem si odpočinout. Nejsem zvyklá na ... ehm, plesy..."

Teprve teď si všimla, v čem je vlastně oblečený princ. Měl na sobě černé kalhoty, černou košili a černo-zelenou tuniku se zvláštním límečkem. Černé vlasy si zastrčil za uši, spadaly mu až na ramena. Slušelo mu to. Princ si zřejmě všiml jejího zkoumavého pohledu. Usmál se.

"Sluší vám to."

Bavil se jejími rozpaky. Tváře jí zčervenaly a ona upřela pohled na špičky jejich bot.

"Vám také, princi Loki," odvětila po chvíli tiše. Palcem jí zvedl bradu. Ten dotyk v ní vyvolal touhu po dalším. Horko z jeho ruky vystřelilo snad do celého jejího těla. Podívala se mu do očí. Spokojeně se usmál.

"Jen Loki, prosím. Nemusíš mě oslovovat princi, princezno," přešel plynule na tykání. Freydis si začínala pěstovat závislost na jeho hlasu. A úsměvu. A vůbec na Lokiho přítomnosti.

"Půjdeme se posadit, Freydis?" nabídl jí rámě. Nótt, pozorujíc celou scénu ze svého trůnu, se usmála. Freydis zaváhala, pak přijala a nechala se vést davem ke stolku u prosklené zdi s výhledem do zahrad. Loki jí přidržel židli, usadil se naproti ní a opřel lokty o stůl. Freydis netušila, jak začít rozhovor. Proto se zeptala na tu nejtrapnější věc.

"Líbí se vám tu?" začervenala se a sklopila pohled na své dlaně.

"Ano. Líbí se mi zde spousta věcí..." odpověděl dvojsmyslně hebkým hlasem. Zadívala se z okna na zahradu. Tmou prosvítaly plameny loučí, leskla se brnění Strážců. Pocítila bodnutí výčitky. Měla být mezi nimi, ne sedět tady s nejvíc sexy chlapem všech devíti světů.

"Pověz mi něco o sobě, Freydis," požádal a modrovláska strnula. Chce, aby mu pověděla osobní věci, které by poté mohl použít proti ní? Nebo chce znát její možnosti v boji, zjistit, jak je vycvičena?

"Co přesně tě zajímá?" zeptala se opatrně. Loki vycítil její podezřívavost a najednou se tvářil vážně.

"Pověz mi, co uznáš za vhodné. Tak třeba – kdo jsou tvoji rodiče? Nevypadáš jako elf ani jako dcera Nótt. Slyšel jsem určité zvěsti..."