Veru | 3.kapitola

Čauky mňauky! :) Přináším Vám další kapitolku. Ples ještě neskončil, copak se stane? Eh, Freydis má zrovna nějaké citovější období, že se svěřuje :-D Nějak se úplně nedokážu vžít do uštěpačného Lokiho, ale doufám, že i tohle později přijde. Zatím je čas na romantiku :) Zároveň se mi zdá, že mám ty kapitoly nějaké krátké, i to snad časem vychytám. Ještě mám předepsané 2 kapitoly, ale pořád píšu a píšu, tak snad nebudu prodlévat s přidáváním ;) A děkuji za krásné komentáře, opravdu mi to dodává sílu psát dál :)

***

 "Máš pravdu. Nejsem dcerou vládců Ljósálfheimu. Má matka je bohyně ledu a sněhu a otec midgardský vojevůdce. Viděla jsem jej jen jednou a naposled. Na jeho smrtelné posteli, předtím, než Valkýry povolaly jeho duši do Valhaly. Je to už několik staletí, co umřel. Byl na mne hrdý. A já na něj. Vedl armády do vítězných bitev ve jménu Ódinovu," Freydis se tvářila způsobem, který dával jasně najevo, že pokud bude mít Loki poznámky na adresu jejích rodičů, nedožije se rána. Ale černovlasý bůh se jí nechystal urážet.

"Měla jsi je ráda, že?" Ten nádech nostalgie v jeho hlase nešel přeslechnout. Přikývla. Pramínek vlasů jí spadl do obličeje. Loki natáhl ruku a jemně jí jej zasunul za ucho. Při tom prostředníčkem lehce pohladil po tváři. Byl to jen letmý dotek, mohl být zcela náhodný, ale s Freydis dělal divy. Usmála se, úplně nevědomky. Loki musel zkonstatovat, že má ta dívka naproti němu vážně hezký úsměv. Ona je hezká celá. Tak nechtěně roztomilá.

"Loki, vy...ehm, ty... ty ovládáš magii?" odvážila se modrovláska k otázce. Přikývl. "Já také," vydechla tiše. Loki měl co dělat, aby nevykulil oči. Ona ovládá magii?

"Jakou?" zaplanul zájmem. Třásla se. Vydechla a podívala se z okna. Měsíce se téměř dorovnali do řady.

"Umím poručit počasí. Vyvolat bouři. V létě se ochladí a začne sněžit, pokud chci... Já se bojím," vzdychla. "Bojím se své magie, přesto že je mou pevnou součástí. Nikdy jsem se ji nenaučila pořádně ovládat a zároveň vím, že jsem nedosáhla jejích hranic. Loki, budeš mě učit?" vzhlédla k bohovi s prosbou a nadějí v modrých očích.

"Freydis," hlesl, ohromen žádostí. "Já... já se pokusím, ale nic neslibuji..."

Přesto v té nabídce viděl výhodu pro sebe. On bude znát její sílu, ona jeho ne. Hudba výrazně zpomalila, tóny se lehce vznášely ve vzduchu a lákaly k pomalému tanci. Loki vstal. Chytil Freydis za ruku a aniž by se zajímal, zda chce tancovat, vtáhl ji na parket mezi tancující páry. Položil jí dlaně na boky, ona jemu na ramena. Freydis neznala kroky, tohle její výuka standartních tanců nezahrnovala. Nemusela si dělat starosti. Loki si ji přitáhl k sobě blíž. Freydis musela sklouznout dlaněmi z jeho ramen a obejmout jej. Tancovali nyní téměř tělo na tělo, Loki vedl její kroky a zdatně ji prováděl parketem, aniž by (na rozdíl od Thora) sejmul polovinu tančících párů.

Freydis se někde v půlce písně přitulila k Lokiho hrudi a přivřela oči. Lokiho paže ji sevřely pevněji. Přeběhl jí mráz po zádech. Nótt se musela jen usmívat při pohledu na dívku s modrými vlasy, kterou vychovávala jako vlastní, jak se tiskne k bohovi z Asgaardu. Nótt se zatajil dech, když Loki uprostřed parketu zastavil a jednou rukou pustil její pas jenom proto, aby Freydis zvedl palcem hlavu a sklonil se k ní. Dotkl se svými rty jejích úst v polibku lehkém jako motýlí křídla. Freydis cítila jeho horký dech na své tváři. Celý sál na ně upřel pozornost, ale modrovlásce bylo v tu chvíli jedno úplně všechno. Soustředila se jen na dotek jeho rtů, něžně laskajících ty její. Pro ně oba bylo jen tady a teď. Thor se usmál. Že by se Loki zamiloval?

Freydis okamžitě otevřela oči. Něco se dělo. Prkenně se posadila na posteli. Zaposlouchala se do dění za dveřmi ložnice. Stráže hulákali na služebnictvo. Modrovláska luskla prsty a rázem stála ve své zbroji, luk na zádech, toulec na stehně a katanu u boku. Rozrazila zdobené dveře své komnaty. Stráže na ni vrhly rychlý pohled, ona si jich nevšímala. Běžela chodbami, nechala se vést svým instinktem.

"Co se stalo?" stačila houknout na jednoho muže v běhu.

"Portál!" zavolal v odpověď. Freydis se ušklíbla. Takže včera to nebyl planý poplach. Uvolnila očko držící katanu v saji. Probíhala zrovna prvním nádvořím, když narazila na asgaardské prince. Loki měl na sobě jednoduchou napůl zbroj z kovaných plátků a usmíval se na ni. Thor mával Mjolnirem kolem sebe a vykřikoval, jak útočníky rozpráší. Freydis se zastavila.

"Promiňte, princi Thore, ale tohle je můj boj," ušklíbla se s důrazem na přivlastňovací zájmeno.

Portál byl stále otevřený. Na prostranství před ním bojovali ledoví obři se Strážci, kteří byli v menšině. Několik z nich leželo bez života na zelené trávě pokryté jinovatkou. Freydis zuřila. Vytrhla katanu z pouzdra a vrhla se na prvního obra, který jí přešel pod ruku. Ostří meče se mu zakouslo do zad. Obr se prudce otočil, uchopil modrovlásku za zápěstí a držel pevně. Sálala z něj zima a celé předloktí pravé ruky jí zmodralo ledem.

"Myslíš si, že tímhle mě porazíš?" zasyčela vztekle a zarazila mu do paže pracně vytaženou dýku. Obr zařval a pustil ji. Vytrhl si nůž z ruky, ale Freydis mezitím vysvobodila svou katanu z jeho zad. Jotun se po modrovlásce ohnal pěstí, ona se však jen přikrčila, máchla katanou a rozpůlila nepřítele vejpůl. Rozhlédla se po provizorním bojišti. Jotunů přibývalo, zato Strážců ubývalo.

"Zavřete už někdo laskavě ten portál?!" vykřikla do éteru. "Kde jsou, u všech bohů, mágové, když je člověk potřebuje?"

Loki pozorující boj z bezpečné vzdálenosti se ušklíbl. Thor drtil rukojeť svého kladiva, celý žhavý na to vrhnout se do boje. Freydis začínala být lehce zoufalá. To má jako tolik Jotunů najednou zpacifikovat sama? Kde jsou všechny stráže z paláce? Zasunula katanu do pochvy, provokativně si založila ruce na prsou a čekala. Jotunové se zarazili. Proč se ta bojovnice nebrání? Freydis využila momentu překvapení a strhla ze zad luk. Založila hned dva šípy najednou, napjala tětivu a BRNK! oba šípy zasáhly své cíle. Sice to dva jotunheimské bojovníky pouze lehce zdrželo a znepříjemnilo boj, ale aspoň něco. Thor se už neudržel a vrhnul se mezi ledové obry. Freydis se zamračila.

"Kolikrát ti musím opakovat, že to je můj boj?" zahuhlala uraženě a natruc sťala komusi hlavu. S úlevou zjistila, že to byl Jotun. Loki se pobaveně ušklíbl. Nehledě na Freyidisinu averzi vůči Thorovi byli skvělý tým. Konečně se objevili Ljósálfheimští mágové, kteří za hlasitého vykřikování různých zaříkadel uzavřeli portál. Ledoví obři, kteří se nestihli vrátit zpět do Jotunheimu, měli smůlu. Padli za oběť krvelačné čepeli Freydisiny katany. Ve svém vraždícím běsnění zapomněla, že je mohla v klidu dostat svou magií, ale to už teď bylo fuk. Nechala na živu jen jednoho, přec těžce zraněného Jotuna. S milým úsměvem mu držela katanu u krku a pokládala otázky. Nedozvěděla se nic užitečného, obr jí byl k ničemu. Svítáním se zablyštělo ostří a kapičky modré krve se zatřpytily ve slunečních paprscích.

Freydis dýchala rychle, adrenalin stále ještě v krvi. Nedbala na zkrvavené ruce a otřela si hřbetem dlaně pot z čela a tváří.

"Skvělá práce," pochválil ji Delling, když se s královskou stráží dostavil k portálům. Freydis svého adoptivního otce probodla studeným pohledem.

"Vážně?" zavrčela jízlivě. "Kde byly stráže? Kde byla armáda? Proč mágové přišli až na poslední chvíli? Taky jsem tady dnes mohla zemřít, kdyby mocný Thor nepozvedl svůj Mjolnir a nepostavil se po mém boku nepřátelům!" Mluvila tichým, vyčítaným tónem, z nějž běhal mráz po zádech. Vztek přímo sálal z celého jejího těla. Zvedl se studený vítr z hor, prohnal se nádvořím jako vichřice, zvedl mrtvolky listů a zatočil jimi v divokém tanci. Věnovala králi, jeho družině a všem okolo pohrdavým pohled, otočila se na patě, těžký černý plášť za ní zavlál a rychlým, hrdým krokem se vzdalovala do svých komnat.