Veru | 5. kapitola

 Ahoj, když je dneska ten Mikuláš, tak pro Vás mám další kapitolku Freydis (můj pracovní název :-D). Už se pomalu blížíme k části, kde na scénu vstoupí jeden naoko moc milý pár :-) A ještě mi prosím prosím řekněte, jestli mám připravovat něco jako vánoční speciál, který vyjde na Štědrý den. Jo a pár: Loki/Freydis, Loki/Stark? :-D Upozorňuji, že slash jsem v životě nepsala, ale mooc ráda ho čtu :-D

Ráno se již Freydis u tabule objevila.  Okázale však většinu stolovníků ignorovala. Pozdravila pouze otce, matku a oba prince. Thor se ji marně snažil zatáhnout do konverzace. Modrovláska však zarytě mlčela.

"Co jí zase přelétlo přes nos?" naklonil se Delling k Nótt. Šeptal, ale Freydis měla velmi dobrý sluch. Šlehla po svých rodičích pohledem, pak ho zase zabodla do talíře. Rozhovor se stočil na Thorovy slavné bitvy. Zvedla hlavu.

"Nikdy bys nezvítězil nebýt tvého bratra," poznamenala se snahou o klidný hlas. Přesto v něm byla cítit špetka despektu. No ano, Thor se chlubil výhrami, jistě. Ale nikdy by nevyhrál, kdyby nebylo kouzel Lokiho.

"Jak to myslíš?" usmál se na ni blondýn. Zadívala se do jeho očí a ušklíbla se.

"Ty víš moc dobře, jak to myslím," vložila kousek ovoce do úst a zatvářila se způsobem alá naše konverzace skončila. Thor nechápavě civěl na snídající modrovlásku, Loki se snažil zakrýt úsměv rukou. Freydis sama by se nejraději rozesmála, ale už takhle na sebe svými poznámkami upoutala až přílišnou pozornost. Loki Freydis nenápadně zkoumal pohledem. Působila docela vyrovnaně, když hovořila o Thorových bojích. Jako by tam byla. Což byla samozřejmě blbost. Nikdy za Asgaard nebojovala jiná žena než Sif. Pokud tedy nedokázala změnit podobu. Černovlasý bůh se na modrovlásku zadíval pozorněji. Ne, změnit podobu uměl jen on. Freydis svou magii nedokázala usměrnit natolik, aby dokázala byť změnit barvu vlasů na nějakou méně křiklavou. Loki se ušklíbl. Nenaučí jí tolik z umění magie, aby mu mohla být hrozbou. Freydis vycítila jeho pohled a pozvedla obočí v gestu, které mělo naznačovat: O co se jako snažíš?

Odpoledne se Freydis šikovně uklidila na cvičiště. Po posledních událostech s ledovými obry měli vojáci rozkaz každý den alespoň tři hodiny věnovat tréninku. A ona trénovala sama. Protože bez procvičování a tvrdé dřině by byla na dně i ona.

Někde v polovině cvičného boje s třemi pěšáky se objevil podporučík. Nevěnovali mu pozornost, byli zcela uchváceni tancem mečů. Muž v helmě si odkašlal, ale nepomohlo to.

"Paní, chce s vámi mluvit princ Loki!" řekl tedy tak nahlas, aby ho mohli slyšet. Freydis se nepřestala ohánět katanou, jen křikla nazpátek: "Princ Loki počká!"

Černovlasý bůh opírající se o zábradlí v palácovém koridoru se usmál. Princ neprinc, ona má svůj boj. Možná, že kdyby mu šlo o život? Přišla by? Oh, u všech bohů, proč se zabývá takovými otázkami? Pozoroval Freydis v boji. Ladně se vyhýbala těžkým mečům, hbitě a s razancí zasazovala rány. Její pojetí boje se podobalo spíš tanci, než něčemu, co provozoval třeba Thor nebo Sif. On v přímém boji nevynikal, raději bojoval pomocí magie.

Jestli ho Freydis zaregistrovala, nedala to najevo. Dokončila svůj trénink, poplácala udýchané muže po zádech, přehodila katanu přes rameno a teprve potom se vydala k Lokimu. Chodba byla o stupeň výš, než cvičiště, takže Loki na modrovlásku shlížel, zatímco ona musela zvednout hlavu, pokud mu chtěla pohlédnout do očí.

"Jaká naléhavá záležitost si žádá mé přítomnosti?" ušklíbla se jízlivě. Dnes nebyla v nejlepší náladě. Loki se však nenechal odradit. Zářivě se usmál a prohodil: "Myslel jsem, že bys uvítala nějaké to studium magie..."

Freydis se zamračila. Zasunula katanu do pouzdra u boku. "Kdy a kde."

"Teď. Pokud možno někde v soukromí."

Modrovláska našpulila rty. "Dobře. Sedlej koně."

Vyrazili na koních kus za palác. V lese se nacházela rozlehlá mýtina, na kterou nikdo nechodil. Příhodné místo na procvičování magie. Nechali koně volně se pást. Loki se postavil doprostřed louky, Freydis kousek před něj. Dnes měl v plánu donutit ji doovládnout vítr. Jenom zatím netušil jak. Nechal modrovlásku, ať zvedne alespoň vánek. Na dvanáctý pokus se jí to podařilo.

"Vánek mi v bitvě vážně pomůže," pronesla ironicky na svůj účet. Loki se ušklíbl.

"Tak zkus něco většího."

Šlehla po něm nehezkým pohledem. Nerada si přiznávala fakt, že po dnešním cvičném souboji a velkém výdeji magie se cítila unavená. Ale ani za nic na světě by to nepřiznala nahlas a už vůbec ne před Lokim.

"Jsi slabá, Freydis," promluvil pak Loki chladným hlasem. Freydis se zhluboka nadechla. Pohled jejích modrých očí ještě víc potemněl a ztvrdl. Tvář měla napjatou, jak se snažila se na boha klamu hned nevrhnout a nezakroutit mu krkem. Zatínala a povolovala pěsti, nehty si zarývala do dlaní. Vypadala vážně naštvaně.

"Zopakuj to," procedila skrz zuby syčivě. Vztek z ní doslova sálal. Vánek se změnil ve vítr. Loki se usmál. Ale Freydis zuřila ještě víc. Zatoužila mu smazat ten úsměv z tváře. Zaťala pěsti, zavřela oči a nechala se unášet na vlnách vzteku. Vítr nabral na síle, stala se z něj vichřice. Rvala listí ze stromů, prudce tahala za jejich pláště, Freydisiny modré vlasy létaly vzduchem v roztodivném tanci.

"Zastav to!" v Lokiho hlase zazníval...strach? Možná. Starost určitě. Starý dub totiž nápor větru nevydržel a s duněním se vyvrátil i s kořeny. Ale dívka nereagovala. Stála jako by v transu uprostřed neuvěřitelně silného větru. Černovlasý bůh se rozhodl jednat. Tohle mohlo skončit velmi špatně. Probojoval se přes poryvy studeného severáku až k dívce, pravou rukou jí pozvedl hlavu, levou ji uchopil za pas a přitiskl k sobě. Lehce se sehnul a spojil své rty s jejími. V první sekundě se apaticky nechala líbat, pak vítr ubral na síle a Freydis mu začala polibky oplácet. Omotala mu paže kolem krku, prsty mu zajela do vlasů, aby si ho mohla přitáhnout blíž. Přejel jí dlaní po zádech. Loki měl chuť modrovlásku prostě povalit do trávy a vzít si ji. Možná by to i udělal, kdyby nezaduněla kopyta a neobjevili se stráže. Loki jen nerad přerušil jejich dosavadní činnost a vrhl poněkud nevrlý pohled na muže v brnění. Freydis stále setrvávala v jeho objetí, ale už stála čelem k vojákům.

"Děje se snad něco?" zavrčela nenaloženě.

"Zvedl se vítr, král o vás měl strach."

"Vítr. Jistě, já vím. To byla má práce," hrdost v jejím hlase byla nepopiratelná.